Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Program

31.10.2006

Rozhovor s ředitelem nového Českého centra v Tokiu

Existovalo již v minulosti podobné kulturní centrum, prezentující českou kulturu v Japonsku?

Česká republika měla s Japonskem oficiální styky už od vzniku v roce 1918. Ale žádné kulturní centrum tu nikdy nebylo. V Japonsku je ale několik neziskových organizací, které se zabývají kulturou a vztahy mezi ČR a Japonskem. 

 

Znají Japonci českou kulturu?

Japonsko podrobně zná českou klasickou hudbu, pojmy jako Česká filharmonie, Smetanovo kvarteto jsou zde zdomácnělé. Takřka každý Japonec zná Smetanu, protože Vltava je v povinných osnovách pro první stupeň základních škol – žáci se ji učí zpívat na japonský text. Dvořákovo Largo z Deváté zní ulicemi v pět hodin odpoledne, dále např. v obchodních domech před koncem otevírací doby. Znají Janáčka, Martinů… Dobré jméno tu má i český animovaný film,  jmenujme Týrlovou, Zemana, Trnku, Bartu. Hodně příznivců tu má i surrealista Švankmajer. Všem těmto tvůrcům tu vyšla kompletní filmografie na DVD.  Příznivci českého filmu znají tvorbu Menzela (Ostře sledované vlaky, Vesničko má, středisková) Svěráka  (Kolja, Tmavomodrý svět) a v neposlední řadě Hřebejka (Musíme si pomáhat, Pelíšky, Horem pádem). Do japonštiny je také přeloženo mnoho českých autorů (Čapek, Kundera, Fischl, částečně Hrabal a další). Japonci mají velký zájem o českou avantgardu včetně fotografií nebo knižních obálek (Josef Čapek, Štyrský, Toyen a další).

 

Jaký je japonský divák?

Hlavně velmi náročný. Japonci jsou zvyklí na prvotřídní kvalitu. Západní kultura a životní styl je tu už velmi dobře známý. Pokud mohu soudit podle své desetileté zkušenosti pobytu v této zemi, pak má česká kultura pro Japonce kouzlo právě svými odlišnostmi od oné západní. Japonci mají neobyčejně vytříbený smysl pro detail, formovaný mnohasetletou historií a silným lpěním na tradici – a právě tato podobnost je přitahuje i na české kultuře.

 

Jak velké prostory má České centrum v Tokiu k dispozici?

Nejdůležitější je pro nás moderně vybavený multimediální výstavní sál o ploše cca 60 m2. Ten je v suterénu budovy.  Pak máme k dispozici informační středisko a recepci v přízemí. Kanceláře jsou v prvním patře. Postupně tu také dáváme dohromady knihovnu a plánujeme také fono/DVDtéku. Knihovna vzniká díky nezištným sponzorským darům českých nakladatelství Paseka, Argo, Zlatý řez, Libri a dalších, s nimiž je České centrum Tokio v jednání. O literaturu v češtině je nejenom mezi japonskými bohemisty velký zájem, o čtenáři rozhodně nouzi mít nebudeme.

 České centrum Tokio bude otevřeno od 9:00 do 17:00 hodin ve všední dny (s ohledem na velvyslanectví České republiky, kde sídlí).

 

 

Na jakém místě v Tokiu České centrum je?

Centrum je součástí velvyslanectví České republiky v Tokiu. Tato část centrálního Tokia je krásná, jde o diplomatickou čtvrť, něco jako pražská Ořechovka.

 

Budovu postavil český architekt?

Ano, pochází ze začátku sedmdesátých let kdy ji jako velvyslanectví bývalé ČSSR navrhl architekt Ivana Skála. Na svou dobu je to velmi neotřelá a moderní budova, patří mezi jednu z nejvýznamnějších, které čeští architekti pro zahraniční úřady postavili. Dodnes přitahuje pozornost mladých designérů a architektů. Zajímavostí je, že dokumentaci vypracoval také architekt českého původu Antonín Raymond, který má ateliér v Tokiu. Shodou okolností České centrum najdete nedaleko Sacred Heart School, kterou tento architekt navrhl v první polovině 20. století společně s Janem Letzelem.

 

 

Čím bude České centrum Tokio zahajovat?

Náš první projekt vypukne už 30. 10. 2006. Jde o Festival českých filmů V Jokohamě.  Pořádali jsme jej ve spolupráci s Výborem pro Festival českých filmů 2006 v Jokohamě, velvyslanectvím ČR v Japonsku a v neposlední řadě také s Ministerstvem kultury Japonska. Dva dny před festivalem proběhlo sympozium věnované českému filmu. Na podobě tohoto pracovního setkání jsme se podíleli se známým Divadelním muzeem Univerzity Waseda v Tokiu.

 

 

Kdo všechno se tohoto sympozia účastní?

Účastní se pochopitelně ředitel  Divadelního muzea Univerzity Waseda Mikio Takemoto, dále  filmový režisér Takajuki Nakamura (např. film Yokohama Mary) a konečně bývalý režisér televize NHK Šóičiró Sasaki, v Česku známý z koprodukčních projektů ČT a NHK (např. Rajská zahrada - film věnovaný architektu Janu Letzelovi). Za českou stranu kromě velvyslance ČR v  Japonsku Jaromíra Novotného to bude filmový režisér Jan Hřebejk. V rámci Filmového festivalu českých filmů mají japonští diváci možnost vidět jeho filmy Šakalí léta, Musíme si pomáhat, Pelíšky a Horem pádem, všechny s japonskými titulky.

 

 

 

Hned na začátku listopadu se ale do Japonska díky ČC chystá i další významný filmový tvůrce.

To je pravda, až do začátku prosince bude v našich prostorách výstava nového cyklu Alenka Jana Švankmajera. Není to náhodná volba, protože surrealista Jan Švankmajer vytvořil sérii více než dvaceti koláží inspirovaných knihami Alenka v říši divů a Alenka v říši za zrcadlem z pera Lewise Carrolla. Tyto ilustrace budou použity jako ilustrace k novým japonským překladům. Výstava v Českém centru bude taková ochutnávka pro japonské příznivce Jana Švankmajera.

Kromě toho jsme do japonské zahrady velvyslanectví přichystali skleněný catering: japonský manažer Bořka Šípka pan Hasegawa, nám zapůjčil instalaci tohoto známého českého umělce. Takže hned za vstupní branou do Českého centra je instalace složená z masa, salámů, zeleniny, ryb a nejrůznějších kuchyňských potřeb. Všechno ze skla.

Na prosinec pak chystáme mimo jiné výstavu fotografií Daniela Šperla a v lednu komiks Františka Skály.

 

 

 

 

Mgr. Petr Holý, ředitel Českého centra Tokio

 Vystudoval obor japanologie na FF UK v Praze a v březnu r. 2006 absolvoval postgraduální doktorandské studium se specializací na japonské divadlo kabuki na Fakultě literatury univerzity Waseda v Tokiu, kde poslední dva roky působil jako odborný asistent.

K japonštině a japonské kultuře ho přivedla souhra okolností – nejdříve ho oslovila zvučnost japonského jazyka, a tak se ji od 2. ročníku gymnázia začal učit na jazykové škole. Později studoval u dr. Krouského, doc. Švarcové,  dr. Kraemerové, dr. Geislera, účastnil se přednášek dr. Libuše Boháčkové a dr. Libora Hájka.  V prvním ročníku japanologie získal  měsíční stipendium od The Japan Foundation, navštívil Japonsko a také divadlo Kabuki-za na tokijské Ginze. Zážitek byl tak silný, že určil jeho další směřování; divadlu kabuki zůstal věrný dodnes. Věnoval mu i svou diplomovou práci, kterou psal pod vedením Doc. Dany Kalvodové, první dámy východoasijského divadla u nás. V současné době pracuje Petr Holý na disertační práci – tematicky opět spadající do výzkumu divadla kabuki.

Díky působení na prestižní Univerzitě Waseda (1993-1994, 1998-2006) se mu podařilo vybudovat již několik let trvající kontakty. S tamním Divadelním muzeem, jediným svého druhu na Dálném východě, a s pražskou DAMU uskuteční letos v prosinci již třetí Mezinárodní divadelní sympozium věnované trendům čínského a japonského divadla.

 

Místo konání:

2-16-14 Hiroo
150-0012 Tokio, Shibuya-ku
Japonsko

Datum:

31.10.2006

Organizátor:

České centrum


Připomenutí akce
Tuto akci nelze připomenout, protože akce již začala